Rozhovor s p. prof. Romanem Plachým
Rozhovor byl vytvořen jako úkol na češtinu dne 23. 9. 1996. Je autorizovaný, autentický a neupravovaný. Rozhovor s p. prof. připravili Zdeněk Remler a Tomáš Čábela , otázky pokládal Zděněk.
Pana profesora Plachého jsme zastihli v pátek po páté vyučovací hodině, právě když odcházel z kolínského Gymnázia vyzvednout své dvě děti ze školky a ze školní družiny. Nyní máme příležitost položit mu pár otázek.
Nejprve zedníkem, popelářem, posunovačem a později veterinářem. Od druhého stupně základní školy jsem se chtěl věnovat výtvarné výchově. Navštěvoval jsem Lidovou školu umění a úspěšně složil zkoušku na uměleckou školu v Kamenickém Šenově, ale protože jsem pocházel z jiného kraje, nebyl jsem přijat. Vystudoval jsem Gymnázium v Poděbradech a přihlásil se na Akademii výtvarných umění. Pro velký počet uchazečů mne nevzali, přestože jsem talentové zkoušky udělal. Začal jsem vyučovat na ZŠ a později vystudoval pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem.
Zabývám se kresbou, především kolorovanou perokresbou, a drobnou grafikou. Tyto techniky jsou nejméně finančně a prostorově náročné.
Na vysoké škole jsem vystavoval na kolektivních výstavách. Potom jsem se účastnil výstav v Rusku, kde jsem také půl roku pobýval, v Nymburku, Poděbradech, Ostravě atd. Moje práce jsou také v Německu, Rusku, Slovensku a dokonce i v USA.
Umění získalo znovu ztracenou svobodu. Vytvořily se nové umělecké poměry. Bohužel zde chybí větší podpora státu pro ZUŠ.
Ano. Bohužel je to dnes velice nákladné.
Je to na naše poměry velice odvážná stavba. V zámoří jsou takové budovy více rozšířené.
Nejraději vzpomínám na výstavu maleb Zdeňka Buriana. Mezi nejkrásnější patří také expozice francouzského impresionismu a vlámského umění v Národní galerii. |
Zdeněk Burian, Adolf Born, Cyril Bouda.
Pražský cyklus od Zdeňka Buriana, originál rytiny od Holara například Pohled na Prahu a zátiší od některého z holandských umělců 17. nebo 18. století.
Určitě ano. Kulturně člověka formuje, dává mu poznávat svět. Ovlivňuje jeho životní styl, aniž by třeba chtěl.
Jsem rád, že se sem opět vrátila. Dva roky alespoň částečně napomohou sblížit se s výtvarným uměním.
Je to velice zajímavé. Mnoho věcí zůstává neobjasněno. Lidé mají stále o čem přemýšlet.
Mám rád pestré barvy, ale nějakou specifickou nemám.
Bude to znít možná divně, ale dožít se ve zdraví důchodu, abych mohl ještě tvořit. Děkujeme Vám za rozhovor. |
TC 04.03.2000