Naše třída obývala asi pět patrových chatek, přičemž v přízemí mohli spát čtyři a v prvním patře tři lidé. Hned před chatkami bylo hřiště na volejbal a nohejbal, takže tam ve volných chvílích (tím myslím dobu, kdy nás naše třídní profesorka nehonila po okolí) každý plácal do míče, čím uměl. A ten, kdo chtěl při tom plácání i více běhat, mohl tuto svou touhu uskutečnit na jakémsi fotbalovém hřišti, které však postrádalo brány. Spolužák Jindra se ale z domova připravil i na jiný sport. Vzal si s sebou rybářské potřeby. Jestli však něco chytil, tak leda rýmu.

V čase, kdy jsme zde pobývali, hrála naše fotbalová reprezentace zápas s fotbalovým trpaslíkem, s Lucemburskem. Jednalo se o kvalifikaci na později pro nás tak úspěšné EURO ´96. Chtěli jsme se (tedy hlavně ta fotbalovější polovina třídy) na přenos dívat, ale provozovatel tábora nejspíše televizi nesledoval, proto ji zde neměl. Výsledek jsme se dozvěděli až z nejmenovaného denního tisku. Původně jsme si oddechli, že to skončilo alespoň 1:0. Pak nám ale došlo, že domácími v zápase byli Lucemburčani, tudíž první cifra patří jim.

Na výlety jsme se vypravili na známý hrad Český Šternberk, dále do Sázavy nad Sázavou, kde jsme navštívili klášter, jehož zakladatelem byl sv. Prokop (narodil se kousek od Kolína - v Chotouni u Českého Brodu). Podívali jsme se i do městečka Kácova. Zde je k vidění kostel, morový sloup (kopie morového sloupu v italské Florencii) a zámek (něco z jeho historie: panství kácovské koupila roku 1526 Anna Marie Františka Toskánská od Karla Jáchyma Bredy z Arbsasu a téhož roku dala na místě starého dřevěného lovčího zámku postavit nynější zámek ve vlašském slohu; stavba trvala dvacet let a náklad byl 24 tis. zlatých). Největší úspěch u některých spolužáků však měla návštěva zdejšího pivovaru. Ten ale bohužel už zkrachoval. Víc si nepamatuji.

Od tohoto článku bude ve všech dalších publikován vždy jeden citát. Dnes je to tento: "To chce klid a nohy v teple" - Meresjev.