Popisy předmětů, které jsme kdy měli na Gymplu

Možná jste si všimli, že jsem již dlouho nich nevytvořil. Bylo to nejen proto, že se významě podílím na celém chodu těchto stránek, ale i proto, že jsem celou dlouhou dobu psal popisy jednotlivých předmětů, které jsme kdy měli. Nyní je dílo hotovo. Textíky jsou (občas) ftipné, tak se z chutí pusťte do čtení!

Angličtina

Vyučující: David Kopecký

Průběh hodiny:
Žáci se pozvolna scházejí na hodinu. Je již po zvonění, alespoň jsou prázdné chodby a nemusíme se brodit primány. Je nejvyšší čas napsat úkol. Anička opět nezklamala a oněch pět cvičení z jazykové učebnice vzorně vypracovala. Škoda jen, že ty obloučky nelze číst. Stejně by se to nestihlo opsat. Radši budeme dělat blbý, jako vždy. Nejlépe to jde Michalovi.

Vchází náš milý Čechoameričan David. Se slovy "seďněte" sám usedá a půjčuje si učebnici. Přišel časový bod, kdy se obvykle určí další směřování hodiny.

1) Největší procento vyučování dále probíhá takto: Čteme popořadě jeden za druhým věty ze cvičení v učebnici. Věty jsou opsané, nebo odečtené od souseda, v nejhorším případě vymyšlené "on-line". Padesát procent všech vět je v anglicky mluvících zemích nesrozumitelných. Poté, co dojdou věty, David zadá cvičení na příští hodinu. Očekáváme konec hodiny. David se snaží zabavit kolektiv vtipnými historkami, které prožil s p. prof. Hlaváčkem. Nikdo se nesměje. David přešel na češtinu. Několik jedinců ho neignoruje. Zazvoní a my se přesouváme někam jinam na další nudnou hodinu (matika po angličtině většinou nebyla).

2) David zapomněl, co máme dělat, knížku taky nemá. Hrajeme až do téměř konce hodiny hangmana (pro neznalé: hádají se slova a kdo neuhodne, tak ). Všichni se mezi sebou baví. Asi tak 5 minut před koncem hodiny odcházíme.

3) Vše jako v případě 2), jenom nehrajeme hangmana, ale jen se navzájem bavíme. David si něco píše. Podle statistické definice nejméně pravděpodobný případ.

Písemky:
Kus papíru s větama na překlad, slovíčka z lekcí. Písemka každé 2 až 3 lekce.

V průběhu let:
První rok jsme měli pí. prof. Bělinovou, pak pí. prof. Hartigovou. Používali jsme tzv. Project. Výuka jiných jazyků než ruštiny byla v počátku.

Veselá příhoda:
David, starý slávista, měl narozeniny, přinesl bonbóny Slávie. Poslal také jedno bombo po Michalovi p. prof. Jiránkovi (sparťan, jako všichni; Michal je jeho syn). Za chvíli se Michal vrátil s tím, že to táta jíst nebude, že je to votrávený.

TC 07.01.2000

Biologie

Vyučující: Mgr. Marie Čuchalová

Průběh hodiny:
Vlečeme se až do 2. patra, kde je třída určená pro výuku biologie (stejná jako ostatní třídy). Žáci probírají včerejší den a převypravují si včerejší díl Simpsonů. Kamila a Lucka se učí. Několik okamžiků po zvonění vchází naše třídní. Okamžitě se u jejího stolu vytvoří fronta lidí s omluvnými listy. Pí. prof. Čuchalová neskrývá svou zlobu na asi 10 lidí, kteří se omlouvají s 10ti denním zpožděním, a těmi, kteří omlouvají nemocí to, že se jim nechtělo na písemky. Po vyřízení omluvenek pí. prof. zjišťuje, že Vojta a Petr nemají omluveno X hodin. Následuje debata, proč.

Asi tak po 15-20ti minutách následuje výuka. Tedy zkoušení. Kamila se hlásí. Všichni v duchu nadáváme, jak je Kamila vychytralá: nechá se vyzkoušet teď a do konce roku jí biologie nemusí zajímat. Nikdo se ale neodhodlá udělat to taky tak. Na zkoušení se dostávají i ti, kteří o to ale vůbec nestojí. Přednost mají pochopitelně Vojta, Petr a Zdeněk Belza - vesměs oblíbenci pí. prof. Tomu odpovídají i známky.

Začíná výklad. Povídáme si o kytičkách, zvířátkách, či jiných parazitech. Končíme přesně se zvoněním, i když 5 minut před koncem už není co dělat a řeší se naše výsledky v jiných předmětech. Někteří totiž propadají nejen z fyziky.

Písemky:
Moc písemek zase nebylo, tak 2 za pololetí. Takže alespoň bylo hodně látky na zopakování. Nic moc.

byl sem vždy mezi prvními třemi nejhůře píšícími, přede mnou už byl jen David Lesák

V průběhu let:
Od začátku jsme měli pí. prof. Čuchalovou. Bohužel jen 2 krát jí přejelo auto (pachatel nezjištěn, ale jistě to byl někdo ze spolužáků), tak jsme měli delší dobu supl, ale o tom radši nemluvit.

Veselá příhoda:
Tam bylo srandy…, viz Perličky.

TC 11.01.2000

Český jazyk a literatura

Vyučující: Mgr. Michal Müler

Průběh hodiny:
O přestávce všichni shání úkol. Pokud je zrovna jazyk, je to v klidu, ale na literaturu je potřeba přečíst pár nesmyslných blbých básniček a ještě vědět, co tím chtěl básník říci. Copak, já sám jsem několikrát i báseň doma přečetl, čímž jsem měl pak ve škole delší čas na oběd, ale báseň jsem nikdy nepochopil. Vlastní teorii výkladu jsem samozřejmě měl, ale po oficiálním vysvětlení se mé myšlenky ukázaly jako mylné. Stejně si myslím, že každý si myslí úplně něco jiného a že i ten autor by si svůj vlastní text vyložil jinak.

Takže literaturu jsme strávili plácáním o básních a jim podobných dílech, napsali jsme si několik poznámek o mě do té doby neznámých lidech - autorech. A to vše jsme se museli naučit. Po maturitě jsem ještě chvíli dělal chytrýho u Riskuj před televizí a pak jsem to rychle zapomněl a do teď jsem to nepotřeboval a ani potřebovat, zdá se, nebudu. Tím jsem chtěl říct, že povinná maturita z literatury je blbost. Tak se nám ten popis předmětu hned ze začátku pěkně zvrátil.

Ještě tedy alespoň něco o zkoušení. Každý měl 3 krát za pololetí možnost se omluvit a nebýt zkoušen. Docela dobrý. Zkoušený člověk čáral něco na papír, pak své myšlenky zveřejnil a byl objektivně ohodnocen, což jistě potvrdí i David.

Další nepříjemností byly čtenářské deníky. Každý musel přečíst x na druhou knížek podle předem daného plánu a pak ještě napsat obsah. Brzy se pochopitelně vytvořil trh s obsahy, nikdo nechtěl totiž ty tlusté slátaniny číst. Nejvíce poptávali obsahy ti, kteří se chtěli v budoucnu zabývat literaturou, tedy Kráťa. Já se musím pochlubit, opravdu jsem přečet tak 2/3, což je opravdu hodně.

Jazyková hodina probíhala obdobně. Taky jsme měli češtinu. Rozebírali jsme pravopis a sloh. Jaké následky to má můžete vidět na všech mých textech. Pravopisné chyby sice kamarádi a Štěrbik s Kráťou povětšinou opraví, ale sloh ne. Ten je nejen strašný, ale i pokaždé jiný. Jen podotýkám, že mám z tohoto předmětu jedničku (jako snad ze všeho;)). Jedinou podstatnou věc týkající se psaní jsem se stejně naučil v jiném nepovinném předmětu a to psaní na stroji.

Zajímavou věcí ale byly slohovky. Každý vždy nadrápal na zadané téma nějaký textík, kterýžto byl poté podroben zdrcující kritice. Někdy jsem měl z toho pocit, že o tom radši nebudu mluvit. Ovšem některé práce stojí za to. Pokud se naše internetová společnost dohodne s autory, určitě se tady časem nějaká objeví. Ovšem bude to těžké, neboť slohovky byly Gymnáziem zničeny. Opět se pálí knihy.

Občas jsme koukali na nějaký film z ČT2 (tedy kvalitní nebo ruský, v každém případě literární a s titulky). Také o strašně staré magnetofonové nahrávky nebyla nouze. Přehrávali jsme si je na ještě starším magnetofonu. Jednou jsme dokonce místo češtiny hráli gorotky.

Písemky:
Literární písemky vypadaly jako první část zkoušení. Na kus papíru se napíše to, co se před tím naučí. Jazykové písemky byly alespoň pro mě horší, třeba záludné diktáty a místní specialita jazykové a větné rozbory.

jedná se o čtvrtý zpěv Máchova Máje, takže tak druhák

V průběhu let:
Pořád jsme měli p. prof. Müllera, jen ze začátku nás neměl moc rád, protože jsme byli malí parchanti. Za trest dával vždy nějaká pravopisná cvičení. To sedí - pravopis za trest. Pak to ale šlo, když jsme vyrostli. Jezdil s námi na vodu a na hory, byla s ním sranda.

Veselá příhoda:
Brali jsme cizí předpony: tak třeba pa-. To značí něco nehodnotného, špatného až odporného. Nějaké příklady: pachuť, pazvuk, Pavlas (jméno spolužáka).

TC 13.01.2000

Dějepis

Vyučující: PhDr. Ivo Novák

Průběh hodiny:
Nejdříve čekáme na Dolyho, který do budovy nikdy nedorazí včas. Kolikrát jsem ho potkal na mostě, jak si v klidu jde, i když je jasné, že to nestíhá (já jezdil vždy na kole, takže já stíhal). P. prof. začínal hodinu vždy se slovy: "Aaaa, pan Dolenský, tak to už můžeme začít." Pak ještě přišel Belza.

Začalo zkoušení. Naštěstí byl ve zkoušení průhledný systém, takže každý tak zhruba věděl, kdy bude. Zatímco zkoušený se snažil něco vypotit, p. profesor si zavazoval pod stolem botu, čistil si brýle, popřípadě šel pro něco do skříně. Jakmile se ale zkoušený nebožák odchýlil od předem daného správného textu, p. profesor okamžitě reagoval.

Po zkoušení přišel na řadu jistě netradiční výklad. Spíše pomocí vtipné hovorové češtiny jsem se dozvídali již známá (za 7 let se celá historie probrala asi 3x znovu od začátku) historická fakta. Museli jsme se učit datumy, některé roky ovšem byly tzv. závorkové - není třeba se učit. Občas jsme koukali na "videoklipy", pochopitelně s dějepisnou tematikou, většinou nějakou "kečupárnou" (rozuměj bitvou). Poté jsme diskutovali o tom, jak je to v dějinách všechno jasné, jak každý hned věděl, jak to dopadne. Nebo naopak, jak je to teď strašné a že je taky jasné, jak to dopadne. Blbě.

Písemky:
Několik otázek na určité téma. Doslova záleželo na každém slově, neboť p. profesor si potrpěl na slovíčkaření. Patrně není příznivcem používání synonym.

novější písemku bohužel nemám, tohle je někdy z dob pí. prof. Sklenářové

V průběhu let:
V primě jsme měli pí. prof. Jandovou, to jsem se musel učit na každou hodinu alespoň 10 min. Pak ještě pí. prof. Sklenářovou, to jsem se nemusel učit vůbec.

Veselá příhoda:
Veselé byly vždy diskuse p. profesora s Petrem Dolenským. Nebo se Zdeňkem Belzou. Vtip také nepostrádaly historky p. profesora z meetingů různých i hrůzných politických stran, nebo hodnocení současné situace. Vtipné bylo i jednání se studenty.

TC 19.01.2000

Fyzika

Vyučující: RNDr. Josef Spudil

Průběh hodiny:
Nejprve je třeba se zastavit u systému známkování a následnému určení známky na vysvědčení, neboť si nejsem zcela jist, že všichni jedinci po 7 letech tento systém pochopili. Takže jedná se o zcela objektivní nezmanipulovatelný systém založený na statistických metodách, který vymyslel RNDr. Spudil. P. prof. vycházel ze systému p. prof. Plešingra, t.č. místoředitele FBI (vlastně Gymnázia), jenž položil základy této ojedinělé univerzální metody (genialitu díla Mgr. Plešingra mohou zájemci dodnes spatřit v dokonalosti celoškolských rozvrhů, které p. prof. tvoří na Gymnáziu). Systém je založen na známkách, kterým jsou přiřazeny váhy od 1 do 9 (váha 8 a 9 je spíše teoretická) podle náročnosti známkované písemky / zkoušení. Známková stupnice je tradičně od 1 do 5, ovšem stupeň (krok) je 0,25. Slovně vyjádřeno např. 3,25 představuje tři s tečkou (značení 3•), 3,5 pak tři minus (3–), 3,75 je označováno jako čtyři plus (4+). Zvolené číslo 3 je nejčastěji používaná známková báze. Ze známek se poté počítá vážený aritmetický průměr jako dvoumístné desetinné číslo. Jsou dány jednotlivé hranice mezi známkami konečnými, podle kterých se tato konečná známka odvodí (poslední hranice byly 1/2 – 1,70; 2/3 – 2,60; 3/4 – 3,45; 4/5 – 4,30), přičemž platí pásmo +/–0,10, kde je výsledná známka dána uvážením učitele. Tak např. pokud vychází zaokrouhlený vážený průměr 2,48, student obdrží na vysvědčení chvalitebně (spíše teoretický příklad, dvojka je moc dobrá známka).

Žák ovšem v průběhu roku nesbírá pouze známky ale i tzv. plusy a minusy - malá desetinná čísla od 0,01 do 0,10 (obvykle ovšem od 0,01 do 0,05), které se od výsledného váženého průměru odčítají (plusy), nebo se k němu přičítají (minusy). Bonifikaci (plusy) může získat za prémiové znalosti, či v rychlostních soutěžích (kdo dříve spočítá příklad). Počet možných setinek je dopředu znám. Nutno podotknout, že z rychlostních soutěží byli vyloučeni Tomáš Čábela a Zděněk Remler za příliš rychlá řešení a to poté, co nepomohlo ani jejich rozsazení (je ovšem pravda, že vážený průměr 0,86 v mém případě neopravňuje znemožňovat svými schopnostmi vylepšení bilance spolužáků). Ovšem TČ i ZR brzy pochopili svoji úlohu a podávali svá řešení prostřednictvím solventních spolužáků.

Minusy se rozdávali především za odpornou neznalost, vyrušování, popřípadě o totální nezájem o fyziku.

Kdo stále ještě nerozumí tomuto geniálnímu systému, může použít pro výpočet speciální mnou vyvinutý software.

Abychom se ale dostali k samotnému průběhu hodiny. Většinou šlo o velmi zajímavé povídání, které poslouchalo jen několik jedinců. Ostatní hráli lodě, učili se jiné předměty, či si jen tak povídali. Zkoušelo se většinou pouze na vlastní žádost za předem dohodnutou váhu (a známku a cenu;)).

Fyzika tradičně patřila mezi (dva) předměty, z nichž dlouhodobě propadávalo nejvíce lidí. Ve čtvrtém ročníku ale bylo dohodnuto, že se uplatní známkovací metoda "já vás nechám bejt, písemky nebudou, nějakou známku dostanete, kdo s ní nesouhlasí, může mě přesvědčit". To si nejlépe vyložil David Lesák a jako správný ekonom okamžitě začal smlouvat o ceně.

Písemky:
Rozlišujeme tzv. teorii a příklady. Písemky nastaly vždy po probrání určitého tématu. U studentů velmi neoblíbené (nechápu).

V průběhu let:
První dva (?) roky jsme měli RNDr. Slavíčka, naprostá pohoda a rádoby vtipkování. Na p. prof. Spudila se každé rodičovské sdružení snášely výtky, někdy i ostřejší, ale nakonec všem sklaplo (když viděli Tara(bl)bce, viz matematika) a museli uznat účinné vyučovací metody i profesionalitu p. prof. Spudila.

Veselá příhoda:
Pavlas opět provokoval, tak ho spolužáci vyhodili z okna (přízemí, naštěstí pro Pavlase, smůla pro ostatní). Za oknem zůstal i po zvonění, do třídy lezl oknem za plné výuky, aniž by si toho p. prof. všiml. Jednou David Lesák odešel z hodiny s tím, že musí za pí. prof. Lesákovou. P. prof. Spudil neváhal a se slovy "…až David Lesák příde, tak mu to napálíme do ksichtu" natočil meotar na dveře a přiložil prst k vypínači. Byli jsme ovšem výjimečně ve třídě pí. prof. Čuchalové, v zeměpisu, který neustále kontrolovala nejen sama majitelka, ale i její kamarádka pí. prof. Křížová. Klika vrzla, dveře letí,.... Pí. Křížovou neochránily ani tmavé brýle.

TC 01.02.2000

Hudební výchova

Vyučující: Mgr. Magda Lesáková

Průběh hodiny:
Hudebku jsme měli jen do druháku, a to jen ta hudebnější půlka třídy (zbytek byl na výtvarce). Hodina začínala vyzkoušením Davida Lesáka (shoda jmen není náhodná), který neustále provokoval. Vždy dostal za čtyři. Pak se zpívaly jakési kulturnější písničky, než je současná produkce, takže to vypadalo jako umění. Ovšem pro mnohé byly čtyřhlasé skladby se dvěma oktávami utrpením. Ovšem ještě horší se jevil poslech vážné hudby a následně její identifikace. Kdo si má ty povětšinou disharmonické nelibozvučné tóny pamatovat. Není ale všem hrůzám konec. Je zde i teorie. Jde o to naučit se iks umělců skladatelů, co napsali a jak to zní, ke kterému údobí patřili a koho si vzali. Také se probíraly všemožné stupnice. Nakonec ale ti, co o hodině alespoň nerušili, obdrželi na vysvědčení jedničku.

Hodiny hudební výchovy byly také zaměřeny na nábor do místního školního sboru, jenž také vede pí. prof. Lesáková. Ten tvoří kapitolu samu pro sebe, proto zde popíšu, jen jak ovlivňoval studenty, kteří ho ignorovali. Občasné hlášení členů sboru ve školním rozhlase o úspěších sboru bylo spíše pozitivní, neboť rušilo výuku. Ale každoroční vánoční koncert v kostele již tak jednoznačný efekt nevyvolal. Je sice pravda, že odpadla značná část výuky, ale ono se toho před Vánoci stejně moc nedělalo. Navíc v zimě je v kostele pěkná, ale opravdu pěkná kosa. Dveře do svatostánku jsou úzké, 300 lidí projde za 15 minut, lavice jsou dřevěné a značně nepohodlné. To by se vše dalo v družném hovoru přestát, ale jen do té doby, než se na obětišti, nebo co to je, objevil slavný sbor. Učitelé pobíhající po kostele ztišovali studenty výhrůžkami, za několik minut byl již relativní klid. Poté začal zpěv, v zadních lavicích naštěstí neslyšitelný. Né že by kostel neměl ucházející akustiku, ale studenti v přednějších lavicích pár desítek decibelů hravě zvládnou. Učitelé stále ztišují studenty. Vyhlášení výtržníci mají osobní stráž, používané výhrůžky sahají až k vyloučení z ústavu. Po několika hodinách vše končí, promrzlí studenti odcházejí na denní světlo, jsou naštvaní, stejně tak jako učitelé i celý sbor.

Pokusy se zkulturněním studentů pomocí školního sboru byly jeden čas i intenzívnější. Koncerty se pořádaly i mimo svátky, takže nezájem přetékal v aktivní odpor. Naštěstí se zanedlouho sbor naštval, vyhlásil, že studenti nedokážou rozpoznat kvalitu sboru ani pod tíhou získaných ocenění, a zavázal se, že už nikdy pro studenty vystupovat nebude. Žáci závazek s nadšením přijali.

Písemky:
Bohužel také byly. Šlo o to poznat hudební ukázky, popřípadě blýsknout se teorií, známky byly zajímavé.

V průběhu let:
Stále jsme měli pí. prof. Lesákovou. V primě až tercii navštěvovala hodiny celá třída, od kvarty až do kvinty byla třída rozdělena na hudební a výtvarnou část. V sextě a septimě už tyto dva předměty nebyly.

Veselá příhoda:
Na nic veselého, kromě zkoušení Davida, si nepamatuji.

TC 09.02.2000

Chemie

Vyučující: Mgr. Naděžda Rytinová

Průběh hodiny:
… a vždy po výbuchu byla třída hned další den opět vymalovaná. A za měsíc dorostly vlasy (hlavně té, co výbuch způsobila).

Do třídy chemie jsme se i těšili. Hlavně ti, kteří seděli v zadních řadách, neboť měli díky vertikálně-stupňovitému uspořádání lavic přehled nad třídou. Těšili se tam jen kvůli tomu, nějaká chemie je absolutně nezajímala. Až na dr. Remlera, starého chemika, teda on jí taky neměl rád, jen šplhal.

Začínali jsme o deset minut déle, neboť paní profesorka se často zapomněla v kabinetě mezi zkumavkami, vahami, chemikáliemi a školníkem. Přišla a začala zkoušet. Jako pěst pracujícího lidu stínala hlavy tasených. Každý ze dvou tří zkoušených měl asi 5 minut na přípravu u tabule, kteréžto zneužíval. V naší třídě se díky tomu rozvinuli telepatické schopnosti, hlavně u Dolyho, neboť nejí maso.

Po zkoušení se pustila kazeta s nahrávkou protidrogové prevence "Bez drog ani ránu". Nebo byla výuka, což spočívalo v tom, že se vykládala látka, které nikdo v místnosti nerozuměl.

Sem tam byly i nějaké laborky, když zrovna byla laboratoř v provozu, což bylo dost otravné, protože člověk musel mít plášť, sirky (to ovšem nebyl problém), musel vypotit protokol a nejednou ošetřovat poleptaného Davida. Někteří jeho kamarádi (Jindra, jenž má jeho zuby ve své lebce) mu ještě kyselinu přilili se slovy, sežer se, je Silvestr. Někteří jedinci plnili plán na 110%. Kamila například vzala zkumavku, nalila do ní přiměřeně benzínu a učila se nad plamenem šejkovat. Potom si pamatuji jen záblesk. Laborky pak nikdo neměl aspoň měsíc.

Písemky:
Votřes. Fuj. Už nikdy. Ještě, že jsem to opsal od Zdendy. Pí. profesorce trvalo někdy i několik měsíců, než přinesla opravené písemky zpátky. Občas je i ztratila. Ale každou hodinu tvrdila, že je příště určitě přinese.

V průběhu let:
Od začátku jsme měli pí. prof. Rytinovou, i když měnila jména. Když jsme nastoupili na Gympl, tak se jmenovala Johanisová.

Veselá příhoda:
Zdeněk Belza dostal facku, Viktor Nýč byl označen za debila, ale to bylo při suplu, kdy jme měli pí. prof. Křížovou, která nás ještě neznala.

Veselá byla taky probíraná látka. Pro představu si můžete prohlédnout jeden můj tahák.

MK&TC 12.01.2001

Informatika a výpočetní technika

Vyučující: RNDr. Jiří Slavíček, RNDr. Josef Spudil, Ing. Kutílek, Ing. Korejtko, mnozí další.

Průběh hodiny:
Ivt byl vždy oblíbený předmět. Bohužel nebyl tak často, jak by si mnozí přáli. Měli jsme ho pouze v sekundě a kvartě. Jak je patrné, vystřídalo se na nás mnoho učitelů. Pouze první dva výše jmenovaní jsou ještě stále na škole (fyzika, matika), zbylí po půl roce pobytu z ústavu za podezřelých okolností odešli.

Naše první setkání s počítači se uskutečnilo již v primě (rok 1991). Jakýsi student čtvrtého ročníku se rozhodl, že povede informativní kroužek. Setkali jsme se tak se skvělými stroji IQ152 (to má Kráťa na matiku, z které vždy dostal čtyřku –> výkonnost počítačů byla opravdu malá), dokonce v tu dobu byly na škole dvě dvaosmšestky. Za rok jsme již měli regurélní výuku počítačů. Každý musel mít svou vlastní disketu 5.25" a musel umět provést očistu myši. Z hodin sem si také odnesl znalost mnoha příkazů DOSu. Ale hlavně se pařily hry. Hitem byly hlavně tři: Golden Axe, Retaliator, NBA a Tanky. Na všech školních počítačích byl také instalován Yankee Doodle, známý to vir. Byl to nejdůležitější program sítě s mnoha právy a funkcemi. Hlásil nám přesný čas, hrál písničku (bohužel pořád tu samou) a odhlašoval uživatele, kteří byli již dlouho přihlášeni. Jeho funkce občas dubloval Vojtěch.

Také jsme se naučili bravurně ovládat dosud nepřekonaný textový editor T602 a klasický Norton Commander. Dokonce přišlo i programování v Pascalu, kde jsme tvořili nepřekonatelné programy na výpočet kořenů kvadratické rovnice. Dokonce jsme se seznámili i s elektronickou poštou (samozřejmě místní, co je Internet nikdo nevěděl). Posílali jsme pozdravy naproti sedícímu kolegovy, takže jen málokdo tušil, k čemu to je. A stále se hráli hry, ovšem zvuk musel být vypnut, aby nerušil výuku. U jednoho počítače byli většinou dva, takže jsme rozvíjely i multiplayer.

Myslím, že na tu dobu jsme se toho naučili skutečně dost. Kluci pochopili, co jsou to soubory, jaká je jejich organizace, jak se asi tak programuje, jak se dá počítač skutečně ovládnout, dokonce jsme získali i základní přehled o vnitřnostech počítače. Co jsem ovšem postrádal, byla jakákoliv zmínka o Windows – na tom je vidět, jak je gymnázium pokrokové, už tehdy je ignorovalo;).

Dnes je na gymplu docela dobře vybavená učebna, kam má každý přístup na Internet a poštu. Gymnázium se dokonce také snaží o vlastní stránky www.gkolin.cz, ale jsou docela krátké, na to, že je dělají dva lidi.

Písemky:
To se na ívété moc nenosí. Zažil jsem snad jednu na téma Norton Commander – co stisknout. Jednou dokonce bylo i zkoušení všech lidí, opět na téma Norton Commander – co stisknout. Prostě pohoda. Bohužel jednou za 14 dní se Ivt střídalo se cvičením z biologie:(

V průběhu let:
To se nedá všechno snad ani popsat. Překotný vývoj hlavně ve vyučujících.

Veselá příhoda:
Vojta získal přístupová práva a odstřeloval lidem počítače, to ovšem považoval za zábavu jen Vojta.. Sranda byla hlavně při hrách.

TC 13.01.2000

Latina - "angličtináři"

Vyučující: PhDr. Irena Plajnerová

Průběh hodiny:
Latinu jsme měli spíše nedobrovolně pouze v kvintě. Třída byla rozdělena na dvě půlky, podle hlavního jazyka, jako vždy. My, šťastnější angličtináři, jsme měli pí. prof. Plajnerovou. Brali jsme mrtvý jazyk z mrtvé učebnice. Vypadalo to dost podobně jako filmy pro pamětníky, jen o něco zábavnější. Skloňovali jsme, časovali a překládali. Taky se zkoušelo a psali se písemky (teda my jsme byli zkoušeni a my jsme psali písemky). Latina byla vždy po tělocviku, k tomu ještě okna učebny směřovala na hřiště, takže soustředěnost byla minimální.

Větší vzrušení si zažila druhá polovička. To byla ta správná latina, mrtvý jazyk s mrtvým učitelem. A pěkně natvrdo. Kdo neumí skloňovat a časovat i o půlnoci, nemá šanci. Dívky to měly samozřejmě jednoduší, protože mohly působit tak nějak komplexně (za tu latinu to je tak čtyřka, ale ze tu sukni ti dám dvojku).

Ale nakonec jsme všichni latinu přežili.

Písemky:
Skloňování a časování, jak originální

V průběhu let:
Žádná léta nebyla, pouze jeden rok

Veselá příhoda:
Veselo si užila hlavně druhá půlka

TC 15.02.2000

Latina - "němčináři"

Hned, jak Zdenda dodá textík, tak se tady objeví. Již sem viděl koncept, tak se máte na co těšit!

Matematika

Vyučující: Mgr. Stanislav Plešinger

Průběh hodiny:
Všichni se bojí. P. prof. přichází a začne si procházet notes. Po chvíli zadrmolí "hrmdlmmmrová". Kluci si oddychnou. Jenže nikdo stejně neví kdo je zkoušen, až p. prof. se na jednu dívku otočí a zařve "tak co je s tebou?". Až nyní je jasné, která je zkoušena. Řeší se jakýsi strašný příklad u tabule, nejlépe něco z nové, dosud neprobrané, látky. Nikdo, včetně zkoušeného, neví, jak dál. Nakonec p. prof. příklad vyřeší a zkoušená dostane nějakou pěknou známku, většinou 2. Písemky už ale byly natvrdo, známky většinou 3 a více. Poté následoval výklad.

Matematika ale pochopili snad všichni, díky p. prof. jsme byli skutečně velmi dobře připraveni, což jako výhodu pociťuji až dodnes.

Písemky:
Po každém probraném tématu přišly tak dva děsivé příklady. Čtvrdletky už byly o poznání jednodušší, asi pod vlivem velmi nepěkných známek z malých písemek.

... a sakra, pyramida

V průběhu let:
V primě a sekundě jsme měli p. prof. Spudila, ten také dokázal mnohé ledasčemu naučit, v tercii a kvartě nás matematice učila p. prof. Rajdlová, která dříve působila na matematické základce. Základkové vlivy byly dost znát (vzorné vedení sešitů, rozsáhlé domácí úkoly,…). Poté přišla pohroma v podobě Tarabce. Na takového člověka lze narazit snad jen jednou za život. Na první hodině jsme poslouchali nějakou delfíní hudbu a kreslili si do sešitu jakési obrazce. "No co", řekl jsem si," je to první hodina, tak děláme kraviny, to je normální." Jenomže další hodiny nevypadali lépe. Dozvěděli jsme se o magické moci pyramidy, která, když ji máte nad hlavou, vás uchrání před vším zlým. Také o blahodárném vlivu vegetariánství. Dokonce jsme řešili i příklady. Dostali jsme zadání a řešili. Po mizerné (žádné) přípravě většinou ani nedořešili. Ovšem Tarabec to taky neuměl, proto vždy odešel a další hodinu razantně na tabuli příklad vyřešil maje při tom v ruce a na očích jakousi knihu. Jednou jsem dokonce dostal jedničku z písemky, kde jsem se nedopracoval ani k jednomu výsledku, natož správnému. Nechápu, jak ten člověk mohl udělat vejšku. Také nám pořád nabízel k odkupu počítače, neboť byl spolumajitelem počítačové firmy. Nakonec si na něj všichni ztěžovali. Na konci roku snad zkolaboval (pyramidu si nechal asi doma a nějaký zločinec mu dal asi čichnout k masu), neboť se mu nedařil tisk vysvědčení. Poté ze školy odešel, říkalo se, že na soukromé gymnázium, kde měl dělat ředitele! (no, to jsou ty soukromé školy). Pak nás převzal p. prof. Plešinger, který zachránil, co mohl.

že nekecám! Takovýhle kraviny jsme s Tarabcem dělali pořád:-((

Veselá příhoda:
Jednou jsme zase s Tarabcem řešili dnes už pro mě primitivní geometrický příklad a opět ho nikdo nevyřešil. Jen Zdeněk Remler si řešení velmi pečlivě načrtl a přemýšlel. Inu šel okolo Tarabec: "No vidíš, vždyť to máš! Pojď mi ukázat, jak si to řešil." Pak jsme ho se Zdendou asi čtvrt hodiny přesvědčovali, že Zdenda řešení nezná, že je to jen náčrtek (rozbor, pro matematiky).

P. prof. Plešinger nám dal za úkol při daném objemu určit rozměry plechovky tak, aby použitá plocha plechu byla co nejmenší a tak se snížily náklady na obal. David odmítl počítat s tím, že obal prodává a tudíž je nutno jeho design tomu podřídit.

TC 16.02.2000

Německý jazyk - pokročilí

Vyučující: Mgr. Marie Pošíková

Průběh hodiny:
První prověrkou na gymnáziu se stal roztřiďovací test z angličtiny. Protože se na ní přihlásilo mnoho lidí, bylo třeba odstranit slabší kusy. Neúspěšní potom doplnili malou skupinku němčinářů. Začali jsme probírat učebnici, kterou již původní němčináři jednou probrali. Opakování matka moudrosti!

Hodina probíhala asi takto: Profesorka Pošíková přichází do třídy. Bude zkoušet. Začíná počítat: "Dnes máme pátýho května, to je pětadvacet, druhá hodina, to je dvanáct a půl. Dvanáctka je Rosický, ten už byl. Tak Remler." Nevyzkoušeným tekly nervy. Po vystoupení dvou "dobrovolníků" jsme začali pracovat s knihou. Na koho vyšlo čtení článku, měl opravdu kliku. Překlad byl horší. Nakonec přišly na řadu cvičení. Nejvíce nás dokázalo naštvat, když jsme si pěkně rozpočítali, která věta na nás vyjde, našli si slovíčka, která nám nic neříkala, popřípadě vše zkonzultovali s kolegy, a paní profesorka někoho náhodou vynechala. Celá práce vyšla naprázdno. Často se stávalo, že se řetězec cvičení zadrhl u Kamily a Radky. Ne proto, že by jim němčina nešla. Právě naopak. Dlouhé hovory o olympiádách, návštěvách německy mluvících zemí a soukromých aktivitách jsme měli rádi. Stejně tak jsme si pochvalovali, když paní učitelka začala česky vyprávět o zvířátkách, maturitních plesech a výměnném pobytu v Rakousku.

Bohužel se stávalo, že se ve třídě objevil kazeťák. Jak jsme ho spatřili, věděli jsme, že je zle. Šestá kopie originální nahrávky k Wer, Wie, Was byla opravdu kvalitní. V záplavě šumu jsme hledali něco, co by se podobalo němčině. Stávalo se, že větu ve třídě nepřeložil ze studentů nikdo. Našli se i nahluchlí jedinci, kterým byly nahrávka zopakovaná i třikrát, ale nic. Když jsme potom po desátě větě pochopili, oč ve cvičení jde, skončilo. Nejlíbeznějším zvukem nahrávky byly prapodivné zvuky na konci lekce.

Často jsme využívali i video. Shlédli jsme všechny klasiky: Spielt mit, IDK (Intensive deutsch Kurz), Alles Gute i Guten Tag, wie geht's. Dívaly jsme se rádi. Většina sice nerozuměla, ale obrázky byly pěkný. Jednou jsme si dokonce pouštěli nějaký film v češtině, protože děj napsal německý spisovatel. Konečně tak přibylo k obrazu i slovo.

Asi čtyři roky naše třída odebírala časopis Freundschaft. S ním jsme si ale moc legrace neužili, a proto o něm nic nenapíšu.

Veselá příhoda:
Nějaký imbecilní esesácký nakladatelství vydalo Hitlerovu knihu Main Kampf. jak se to pí. prof. dozvěděla, hned poslala Radku a Kamilu do knihkupectví, aby koupily pět výtisků pro ni i pro třídu. ... no, to moc veselý neni.

Zdeněk Remler 11.03.2000

Německý jazyk – začátečníci

Vyučující: Mgr. Lubomír Krátký

Průběh hodiny:
Čekáme před zamčenou učebnou a doučujeme se slovíčka. No, doučování je silné slovo, spíše jde o první seznámení s problémem. Je nás asi 8, tzn. jeden člověk chybí. Pipin (Krátký) se blíží, aby svou panovnickou rukou děsil poddané masy osmi lidí. Nejdříve ovšem všem klukům (kromě mě) pochválí oblečení. Snažíme se všemožně oddálit jakoukoli činnost. Přesto se p. prof. rozhodne zkoušet. Filip se vymluvá, že mu umřela již pátá babička, Jindra se opravdu, ale opravdu nemohl připravit, i když velmi chtěl. U Štěrbů nešel proud, Kráťa byl na hudebce, já dělal mrtvýho brouka. Takže to opět odnesla Verča nebo Míša. Zkoušel se text naučený nazpaměť. Někdy i rozhovory, naučené 2 – 3 věty pro jedince. Zvláště rozhovory mezi mnou a Michalem nepostrádaly vtip, bohužel ne vždy byly německy. Známky byly tak 3 a více. Písemky byly horší…

Pak jsem p. prof. ukecali (no, ukecal on nás) ke zpěvu. Slavné songy (O Tannenbaum, Des Baum des Lebens,…) jsou tak kvalitní, že je najdete v samostatném díle této stránky. Poté jsme dělali gramatiku, cvičení a jiné ptákoviny. Ale zato strašně rychle, takže si nikdo stejně nic nepamatoval. A druhej den se z toho zkoušelo. Tudíž obdržené známky za celý půlrok dávaly průměr někde mezi 4 a 5. Kdyby jsme dostávali známky v korunách, byly by to slušný prachy. Dobré ale byly ofocené materiály, neboť spolužák Jindra nikdy nezapomněl ofotit i řešení. Naštěstí se to potom na konci pololetí vždycky nějak zkoulelo. Takže jsme měli téměř všichni dvojku. To se nelíbilo jen p. prof. Ale stejně jsme byli, podle jeho vyjádření, jeho nejšikovnější třída.

Za odměnu nám tak občas také pustil video, pochopitelně německé, takže tomu rozuměl jen on sám. Ale alespoň se zabil čas, což je to podstatné.

Písemky:
Ať ses snažil, jak si moh, obdržel si 4. Dlouhé zadání nešlo ve vymezeném čase ani přečíst (navíc bylo v jakémsi divném jazyce), vrcholem všeho byla závěrečná písemka na 20min, která obsahovala 5 sáhodlouhých cvičení a jednu slohovku – ani čtyřky už nebyly. Jednou když jsem viděl zadání, tak jsem položil tužku a zbytek hodiny strávil v družném hovoru s vyučujícím o autech. Na žádnou písemku jsme ale nikdy nepřišli nepřipraveni – vždy jsme měli plné kapsy taháků. Např. 250 silných sloves napsaných písmem o velikosti 4 body na papíru složeném do harmoniky, slovníky byly plny textů. Vždy jsme ale byli pochváleni alespoň za taháky. Po 6ti letech němčiny neumim ani Schieße (tohle umim z České sody; jo a ještě si pamatuju die Arbeitsungefärigkeitsbescheinigung – neschopenka, to mam od Zdendy).

Ve čtvrťáku jsme si sedli v klidu tři k učitelskému stolu, dali nohy nahoru, vytáhli karty a pařili mariáš. Krátký přišel a se slovy "Vidím, že máte práci" se šel do zadního rohu učit italštinu. Das ist alles (schlechte).

V průběhu let: Nejprve jsme měli pí. prof. Pošíkovou, to jsem to dokonce měl na jedničku. Pak v posledních čtyřech letech přišel náš oblíbený Lubomír.

Veselá příhoda: Lubomír je veselá kopa, sranda byla pořád. Už jenom ty jeho pozdravy: Vy moje kobilky, (dneska si zas pěkně zašprechtíme). Ještě za pí. prof. Pošíkové: někdo je zkoušen, pí. prof. kouká z okna a najednou se zeptá: "Tohle je ta felicie?".

(Kráťa mě tady pěkně štve, neboť umí časovat sloveso sprechen, pozn. autora)

MK&TC 12.02.2000

Tělocvik

Vyučující: Mgr. Vlastimil Hlaváček, Mgr. Jana Škarková

Průběh hodiny:
S p. Hlaváčkem to byla pohoda. Šli jsme do tělocvičny a hráli floorball. Kolikrát jsme p. prof. ani neviděli. Blbý bylo, když měly mít tělocvičnu holky. To jsme je buď vyhodili, anebo v tom horším případě se šli válet do posilovny. Ale hlavně, že se nic nedělalo. Floorball jsme hráli rádi, dokonce jsme uspořádali i dva turnaje, jejichž tradice trvá dodnes.

Turnaje v čemkoliv jsou vůbec dobrá věc. Zruší se tak jeden den výuky, a to nejen pro samotné účastníky, ale i pro mnoho dalších, kteří se jdou jen podívat a nějak se zapomenou vrátit do třídy. Další lidé si vymýšleli nejrůznější, většinou nepotřebné, organizační funkce. Samozřejmě všem bylo strašně líto, že zameškají výuku.

Ve čtvrťáku jsme se ani tělocvikem neunavovali a chodili místo něj do Tip Sportu (no, chodili jsme tam i místo semináře z angličtiny). Neznalí jedinci také chodili Hlaváčkovi nakupovat. Vždy dostali skromný obnos peněz a měli tu čest zbytek doplatit ze svého – když jsou možné sponzorské dary lékařům, tak proč by studenti neměli sponzorovat své oblíbené učitele.

Písemky: Písemky z těláku – pěkná kravina.

V průběhu let: V primě jsme měli zástupce ředitele Krejču, to se muselo cvičit. Pak přišel Bartůněk, mladík, co chtěl nějaké výkony na známky, tvůrčí práci – brzy poznal marnost svého počínání. Ale v zimě jsme s ním chodili na zimák hrát hokej! Pak Klaibr, ze začátku taky nadšenec, co posléze skončil v kabinetu tělocviku s p. prof. Hlaváčkem a po půlroce odešel ze školství. Kabinet tělocviku bylo vůbec nebezpečné místo pro jakéhokoliv aktivního mladíka. Seděl tam nejen Hlaváček, ale i jeho kamarád čechoameričan David Kopecký.

Veselá příhoda: Zdenda hodil granátem, který letěl do hloučku holek, které nenapadlo nic jiného, než se skrčit (místo aby uhnuly, tzv. slepičí reflex). Dostala to Pavlína Žárská (rozseklá hlava). Zdendovi bylo zakázáno čímkoliv házet.

Jednou jsme místo tělocviku koukali na video se silvestrem Bořka Slezáčka (trochu tvrdý a morbidní humor). Přišel p. Hlaváček a kritizoval: "Jak se na ty kraviny můžete dívat." Tuhle větu opakoval každé 2 minuty, zatímco napjatě sledoval. Pak odešel, vrátil se s Davidem a říkal mu: "Poď se kouknout na jaký kraviny se tady dívaj." Oba si poté sedli a vydrželi i o přestávce.

TC 20.02.2000

Výtvarná výchova

Vyučující: Mgr. Roman Plachý (jediný výtvarný estét na ústavu)

Průběh hodiny:
Základy výtvarné výchovy jsme získali již na základní škole a na střední je nijak nerozšířili. Na první hodině výtvarky nás ohromil pan profesor seznamem věcí nutných ke zdárnému působení - vodové a temperové barvy, sada plochých a kulatých štětců všech velikostí, hadr, igelit na lavici (proboha jen ne noviny – prosakují! – takže všichni měli noviny), gumu (na gumování – nejlépe plastickou), tužku všech tvrdostí, kelímky na vodu všech velikostí, hrudku, uhel černý, čtvrtky A4 a A3, sadu barevných papírů, lepidlo, nůžky, modelínu, modurit, voskové barvičky, tuš, sadu pérek, a nezapomeňme samozřejmě na zástěru nebo jiný pracovní hadry, na mýdlo a samozřejmě ručník. Jak běžel čas, zjistili koumáci, že někteří spolužáci nosí většinu věcí v nadbytku, a tak přestávka před hodinou připomínala bazar. Ještě větší zmatek nastal, když jme si měli přinést nějaké nadstandardní pomůcky (např. obrázky z časopisů, drátky, hadýrky atd.) To jsme lítaly po škole, prohrabávali skříňky a hledali harampádí, z něhož se pak mělo vyrobit umělecké dílo. Časem ale nikdo už nic nenosil a bylo mu to jedno.

Jak šel čas, rozdělila paní učitelka Lesáková naši třídu na dvě poloviny. Na ty, kteří umějí zpívat a na ty co neumějí nic (omlouvám se pár jedincům výtvarně nadaným). Druhá skupina pokračovala dva roky úspěšně v nadstandardní výuce výtvarky. V kvartě jsme začali s teorií výtvarného umění. Profesor Plachý rozdal témata na referáty, které jsme v hodinách předčítali (pouze vyučujícímu, protože nikdo jiný neposlouchal. A ani nemohl. Tak hrozný kravál při hodině byl snad jen v závěrečných hodinách fyziky). Samozřejmě jsme za ty dva roky celé dějiny umění k naší veliké lítosti neprobrali.

Samostatnou kapitolou hodin byla návštěva různých i hrůzných výstav. Ale pouze při dobrém chování. Pokud jsme však Plachýho naštvali, museli jsme ho alespoň minutu přemlouvat. Ze všech výstav nás nejvíce zaujaly sprosťárny od Knížáka.

Písemky:
Během výuky došlo také na písemky. Pokud takovou událost Plachý avizoval, začalo velké vyjednávání. Většinou mělo několik kol. Naším standardním diplomatickým úspěchem bylo oddálení písemky o několik týdnů. Za tu dobu si všichni vytvořili taháky. Kombinovali jsme je se sešity pod lavicí a zápisky bližších i vzdálenějších kolegů . Pokud jsme měli například uvést některé barokní stavby u nás přišla na řadu i fantazie. Viktor Nýč vykouzlil kapličku v Sázavě, o které neměl ani tušení, a byla mu uznána.

V průběhu let: Pořád Plachý, pořád sranda.

Veselá příhoda: Profesor Plachý uvízl v našich žurnalistických pařátech. Rozhovor s ním, který vám přiblíží jeho osobu, naleznete zde. Je to sranda.

Zdeněk Remler 01.03.2000

Zeměpis

Vyučující: Mgr. Marie Čuchalová

Průběh hodiny:
Zeměpis jsme měli jen do sexty (třeťák). Pí. prof. vcházela do třídy tajným postranním vchodem přímo ze svého kabinetu. Na každou hodinu musela být připravena mapa, ti nejzlobivější pak po hodině mapy rovnali a třídili. Nejprve se dořešila absence z minulé biologie, ale už to nezabralo tak moc času. Pak jsme probírali prospěch třídy, někdo byl vyzkoušen. Výklad spočíval v chvále Sovětského svazu a bývalého komunistického bloku, podrobně jsme probrali, v kterém městě je jaký průmysl, co kde budovatelé vybudovali, především pak oblasti, kde pí. prof. sama byla (Rusko, Krym, Rumunsko, Bulharsko, Polsko, NDR, Jugoslávie,…). Celou zeměkouli jsme probrali asi třikrát. Koukali jsme na video (podle slov pí. prof., které pronesla, když jsme sledovali film o literatuře, nám umí pustit video každej blbec), když se ho Michalovi Jiránkovi povedlo pustit.

Tak 5 min před koncem hodiny zase nebylo co dělat, tak jsme si povídali o prospěchu a věcech, co se zrovna dějí na gymplu. Čekali jsme na zvonění, protože jsem museli jít s pí. prof. do jídelny, abychom tam zase neběželi jako stádo. Naštěstí u naší třídy bylo zadní schodiště, takže někteří to vzali po něm do přízemí a poté doběhli do jídelny s velkým náskokem před hlavním pelotonem vedeným pí. prof.

Písemky:
Spíše sporadicky. Několik otázek na státy, přírodní útvary, průmyslové oblasti,…

V průběhu let: Stále jsme měli pí. prof. Čuchalovou, jen když ji zrovna srazilo auto, byl supl.

Veselá příhoda: Štěrbik u maturity řekl, že Velká Británie je republika a stejně dostal jedničku (po zásluze, snad jediný člověk, co zná všechny státy USA; dokázal třeba i vyjmenovat skoro všechny hráče NHL).

TC 20.02.2000

Základy společenských věd

Vyučující: Mgr. Jana Škarková, PaedDr. Ivo Zachař

Průběh hodiny:
V primě a pak ještě někdy jsme měli Občanskou výchovu. V primě s pí. prof. Jandovou, brali jsme státní svátky, mezilidské vztahy a jiné podobné kraviny. Dále s pí. prof. Maťejkovu to bylo podobné. To pravé přišlo až ve třeťáku s pí. Škarkovou. Náplní předmětu mělo asi být od všeho trochu. Takže jsme měli základy psychologie, sociologie, to jsme všichni, ve dvojcích, vypracovávali "sociologický průzkum". Každý si vybral nějaké téma, nejsušší byl sport, a o tom pak zkoumal. Já a Zdenda jsme si taky vybrali sport, ale těsně před tím, než si pí. prof. naše téma napsala, napadlo mě téma mnohem lepší – Vztah studentů k církvím. Zpracování průzkumu probíhalo tak, že se vymyslely otázky, rozkopírovaly se dotazníky a obcházely se třídy za účelem vyplnění. Pro zasažené třídy to byla dobrá ulejvárna, proto jsme byli mezi učiteli neoblíbeni. Pak se vyřadily dotazníky, kteří připomínaly recesi a zbytek se sečetl a vyhodnotil. Jelikož se každý snažil vytvořit práci na počítači aniž by věděl jak, byl jsem opět mezi studenty oblíben. Dobré na tom ale je to, že teď mám plno různých průzkumů, které bych se souhlasem autorů rád zveřejnil právě zde.

Ovšem dělaly se i jiné vědy, takže pak nám na jedno téma zbyla jedna hodina. Já můžu posoudit odbornou úroveň dvou oborů našeho zájmu – ekonomii a práva. Nejprve práva. Šlo o totální, nepřesné a chaotické základy bez jakéhokoliv systému. Jediné, co si bylo možno z hodiny odnést, bylo to, že ústava má 8 hlav a že existují soudy. V ekonomii to nebylo o moc lepší, spíše naopak. Za dobu mého studia na VŠE jsem nic z toho, co jsme brali, neviděl a neslyšel. Právě kvůli neuspokojivé kvalitě výuky jsme si ve čtvrťáku vydobyli jako vyučujícího pana ředitele. Popravdě, já bych radši zůstal u staré verze, neboť náplní čtvrtého ročníku je filozofie, což jsou keci, které si někdo vycucal z prstu a které připomínají hrůzostrašné sny, představy pětiletých dětí popřípadě Akta X, to podle konkrétního filozofa. Nějaká podrobnější výuka a znalost citátů a myšlenek nebyla pro mnohé to, čím by chtěli trávit svůj dříve volný čas o Zsv.

Také přestávka patří k hodině. Totiž před Zsv byla přestávka 25ti minutová, kterou jsme využívali k demolici třídy. Zsv jsme naneštěstí trávili v třídě nějaké sekundy, nebo tercie, prostě nějakých prcků, kteří jsou ještě aktivní, mají nástěnku, kytičky, po dobu svátků popřípadě i výzdobu. Takže každá hodina pak začínala dohadováním se s jejich třídní, kdo co rozflákal. Vždy jsme to uhádali tak, že mi nic, že to někdo úplně jiný. Ale nikdo, kromě naší třídní, nám stejně nevěřil.

Písemky: Ze třeťáku to nestálo za řeč, neboť nebylo moc probrané látky, takže stačil osobní šarm. Čtvrťák a filozofie byl horší, ale ty známky se nakonec stejně nějak udělaly. Ke všemu na konci roku se p. ředitel věnoval těm, co chtěli ze Zsv maturovat a doplňoval jim vzdělání, jež měli obdržet ve třeťáku.

Právní písemka

Pokud to po mě přečtete, tak se asi zasmějete

V průběhu let: Hygiena a svátky – dospívání, parta a drogy – mišmaš – filozofie

Veselá příhoda: Při zadávání závazné podoby zpracování sociologického průzkumu jsme se od pí. prof. Škarkové dozvěděli, že práce má začínat hypotékou (správně hypotézou). Na samotném přeřeknutí by nebylo nic divného, ale poté následovalo několikaminutové vysvětlování studentů, jaký je rozdíl mezi hypotékou a hypotézou.

TC 04.03.2000

Seminář ze zeměpisu

Vyučující: Mgr. Vlastimil Hlaváček

Průběh hodiny:

Taxe to přece jen povedlo. Nevim, co mě to napadlo, zapomenout při výběru seminářů na zemák a dát si ZSV. Ale co, byl jsem v tomto oboru úplný nováček. Naštěstí mi Hans povolil i přes již přeplněnou kapacitu - no není se co divit, zvlášť jestli dotyční jedinci měli indicie o průběhu hodin - změnu. Všaxem na to taky hned doplatil. Když Chlasta vyložil, co se bude dělat a odhlasovalo se, že se začne od konce abecedy. První referát tedy připadl na mně. Původní článek z ABC o jakémsi novém ostrůvku jsem změnil na Stockholm. A jako vůl se to naučil nazpaměť.